8. Studio Postel
Vítam tě v dalším díle blogu, kde popisuju svojí cestu životem, která bude prozatím zakončená novým projektem Žil Moc Gorol. Tohle nezavislý album inspirovaný životem na vesnici v Beskydech vychází na vinylu a bude hotový co nevidět. Už brzy začnu vyřizovat první objednávky. Těšim se na to…
Když jsem se tenkrát vrátil z Francie, chvíli jsem přemejšlel co budu dělat, byl jsem zase na chvíli nezaměstnatelnej, abych dokončil Bootape 2008, a pak se začal rozhlížet po novym jobu. Moc jsem neušetřil, jelikož jsem tam žil docela bez zábran a zbytek rozházel za svůj marnotratnej život plnej žen, alkoholu a hazardu. Osud mě nakonec zavál do svářečský školy. Bylo to nevinný setkání s majitelem, kam jsem šel na doporučení z úřadu. Řekl mi, že zrovna někoho jako jsem já hledá a přijal mě. Dostal jsem se mezi partu starej svářečů. Mě bylo kolem 25 a jim přes pade místama k šedesáti a víc. Byly to starý ostřílený chlapi a dávali mi rady typu: „ženskou není těžký svést, ale dostat jí z baráku!” Posilněnej takovýma životníma moudrama jsem se tam snažil vedle svářečský školy kovů rozběhnout školu svařování plastů. Nevěděl jsem o tom nic, ale měl jsem volnou ruku, prošel jsem kurzem technologa, pilně studoval a objednal stroje. Udělal jsem dobrej job, i když na mě šetřili kde se dalo, bral jsem to jako investici do sebe. Majitel mi maloval vzdušný zámky jak mě na konci odmění větší částkou a ředitel starej chlápek, šajba v oboru svařování kovů, kolem mě našlapoval, aby mě moc nerušil.
V tý době jsem ještě bydlel doma s mámou, ale už jsem potřeboval vylítnout z hnízda. Zavolal jsem Foxovi a ptám se jestli neví o nějakym bytě. Řekl, že má zrovna jeden k pronájmu přímo v centru Plzně na Americký, dali jsme si sraz a nakonec si plácli. Byt to byl skvělej, velkej a k tomu mi dal přátelskou cenu. Ten příběh je popsanej v bookletu desky Lil Moc Uvádí: Jakost a Hosté ze Studia Postel. Pamatuju si jak na musicserveru napsali, že je to idiotský název, v druhý větě potvrdili, že to s náma není tak jednoduchý. Nechci to doslova opakovat, ale prostě vzal jsem si úvěr asi kilo, zaplatil nájem a ňákou kauci, koupil jsem si repráky, komp, majk a zvukovku. Postele který jsem v bytě našel, jsem různě rozmístil a jednu použil jako nahrávací budku. Byl to dobrej punk. Rychle se to rozkřiklo a začli mě navštěvovat kámoši. Nikdo neměl moc peněz, málokdo vydělával, bylo to hodně na hraně existence. Chodil jsem přes den do práce a večer jsem tvořil, učil jsem se nahrávat. Postupně jsem se to jakž takž naučil a začalo se to rozjíždět. Nikde jsem nevystupoval, to bylo fakt vyjímečně, spíš jsem se soustředil na nový tracky. Byl jsem tam zavřenej, psal texty a okamžitě nahrával. Do Studia Postel chodili kumpáni z Jakosti, i ze západu, a další lidi z Plzně.
Nemůžu vyjmenovat všechny, ale kromě Zkrata třeba Czeledin aka Zlej Dildo připravoval inspirativní nástřely beatů. Seznámil jsem se s Křowym a Joem, který měli taky hudební ambice a přivedli pár dalších lidí. Často chodil Puškyn Nikodem, ten měl vždycky dobrý nápady. Byla to neustálá session, psali jsme texty, kouřili trávu, pili alkohol a nahrávali. Postupem času jsem se dostal do fáze, kdy každej den vznikal nějakej track, ale to předbíhám. V létě 2009 jsem uskutečnil s Afu pěší pouť do Karlových Varů o tom bude další kapitola. Taky jsem bojoval s prachama jako každej. Neuměl jsem s nima hospodařit, a to málo co jsem vydělal, jsem rychle utratil, přičemž nájem a splátky sežraly většinu napjatýho rozpočtu. Začal jsem si uvědomovat, že potřebuju spolubydlící. Našel jsem dvě holky, studentky umění, řikal jsem si, že to bude lepší, že mi aspoň budou pomáhat to tam udržovat v relativní čistotě. Oslovil jsem je a přišly se podívat. Líbilo se jim tam, dal jsem jim klíče a šel pít. Holky byly trochu překvapený kam se dostaly, a rozhodly se nejdřív pořádně uklidit, jelikož jsem to docela flákal a navíc jsem v tý době měl ještě štěně, který to tam očůravalo a chvílema jsem se cítíl jak nějakej námořník, pořád jsem vytíral.
Psa jsme v rodině nikdy neměli, když se Foxovi narodilo 12 labradorů, nabídl mi jednoho. Nejdřív jsem nechtěl, ale jel jsem se ze zvědavosti na ně podívat. Nakonec jsem si jednoho lehkovážně vzal a pojmenoval ho Bač Trhač. Pes musí mít i příjmení. Vůbec jsem netušil co to znamená mít psa. Chvíli to bylo fajn, když byl malej a holky mě na ulici zastavovaly, že je užasnej, pak ale vyrostl a začala pořádná řehole. Vždycky jsme vyběhli z bytu on se hned vysral na tý nejrušnější ulici, rychle jsem to zabalil do novin a už mě táhl do parku. Běžel jsem přivázanej k vodítku s těma hovnama v ruce za nim. Nelituju toho, naučil mě hodně věcí o světě, byl to největší parťák. Byl nedílnou součástí Studia Postel. Když jsem později utekl z Plzně a byl na cestách, musel jsem ho na rok a půl opustit, nakonec se mi vrátil, taky žil v Praze a na důchod byl v Beskydech. Dožil se krasnejch třinácti let. Ten pes měl neskutečněj život.
Ale zpátky do Plzně, je rok 2009 a já jednou zabloudil na akci Slam Poetry. Jeli jsme s Dungem v tramvaji a on mi řiká: “Hele v Moving station je dneska Slam poetry, pojď se podívat. Je to soutěž v přednesu autorskejch textů a může se zúčastnit kdokoliv.” Přišel jsem a přihlásil jsem se. Byl jsem překvapenej, že ty přednášející to buď čtou z papíru, nebo nepoužívají rýmy. Naběhl jsem tam odřikal pár slok a měl s tim docela úspěch. Bavilo mě, že je to bez beatů, můžu to různě natahovat a texty tak líp vyzní. To byly dřevní začátky slamu v CZ. Seznámil jsem se s pořadatelem a taky s Bohdanem, který se později stal takovou tváří slamu. Po prvý to byla exhibice, zalíbilo se mi to a hned na další akci, kdy probíhalo regionální kolo, jsem se přihlásil a dokonce vyhrál. Postoupil jsem tak do finále v Brně. Tam jsem si ale vytáhl jedničku, začínal první a jelikož jsem měl první kolo mírně depresivní, sudí z řad diváků mi dali hned ze startu nízký čísla a už od začátku bylo jasný, že šampion nebudu. Hrálo se o třicet litrů. V druhý části jsem zabojoval do konce tam rozjel i rap do beatu, přetáhl čas čímž mě diskvalifikovali, ale lidi docela řvali. Pořadatel mi řekl, že jsem pro něj vítěz, tak jsem se později účastnil slamu víc, dokonce i v Drážďanech s Vacátkem, to byla jízda. Tak jsme se tam opili vínem, že se chudák vzbudil poblitej v červenym povlečení. Když jsme se vraceli, vzal jsem ho do Plzně mezi svý kámoše, dokonce zajel svůj nejznámější slam u Sabeho v dodávce, jen pro nás tři. Hodně básnickej underground. Účastnil jsem se později i regionálního kola v Praze a skončil třetí. Pak už mě to začlo srát, protože se z toho stalo víc stand up comedy a moje sdělení, který jsem se snažil publiku prezentovat, nebylo oceněný.
Zpátky do Studia Postel. Holky dostudovaly a odstěhovaly se z města. Se mnou to začalo jít trochu z kopce. Nastěhoval se kámoš writer, to ještě bylo dobrý období. Pak se přistěhoval Křowy. Začal jsem si řikat Lil Moc. Treků už jsem měl dost na album i mixtape. Přemejšlel jsem co s tím udělám. Czeledin měl skvělý beats,stejně tak Zkrat, ale zase jsem začal vnitřně bojovat se zvukem a taky s faktem, že to byly smyčky, někde stažený stopy přidaný k sobě. Bicí byly sice poskladaný, dunělo to, ale prostě na muj vkus málo originální. Zavolal jsem zase Donovi (Honza Černý) a odjel za ním na chatu.
Ve svářečský škole, jsem chtěl 3 tejdny volna, což se jim vůbec nelíbilo. Pamatuju si ten rozhovor s ředitelem, věděl jsem, že za tim Donem prostě jedu, on mě nechtěl pustit, tak jsem dal výpověd a prostě odešel, nemohl mě zastavit. Don si vybral deset věcí, který zhudební. Zase to hodně upravil a předělal, klukům se to nelíbilo. Taky jsem s tim zápolil, ale bylo to jak u jakosti, skvělej zvuk, propracovaný pasáže. Něco horší, něco lepší, ale celkově deska co má styl. Ono když jseš navyklej na demo nahrávky, težko se přijímá úplně jiná verze (právě ty nástřely uploaduju na streamy jako Studio Postel Lost Tapes, tak můžete posoudit, až to zveřejním). Potom jsme natočili dva klipy. Jeden na song Revoluce s Aničkou Krejčovou, na poli s krabicema a druhej na track Bligr, to byl dobrej natáčecí den na jižním nádraží s Kellym a celou partou. Po těhle dvou akcích jsem úplně odpadl a chvíli si lízal rány. Klip Revoluce měl premiéru na Óčku, kde jsme byli s crew z Jakosti, a já tam rozšlapal maketu telefonu a vykřikoval něco o tom, že máš jít pěstovat rajčata, už se vě mně asi pomalu probouzel Gorol.
Nechal jsem vyrobil tisíc kusů CDs s tradičně skvělym bookletem od Daise a uskutečnil release na náměstí v Plzni u Snowbitche. Byla to dobrá akce. Ten den jsem se sundal jak pes a skončil na after ve studiu s vodkou, dvěma Finkama a týpkem, který jsem náhodně potkal ve městě. Ráno jsem se vzbudil s mega kocovinou a snažil se promovat album na netu. Udělal jsem pár chyb, nedal jsem treky na youtube ani ty mixtapový. Naivně jsem doufal, že všichni čekají na moje album a hned si ho koupí, to se ale vůbec nestalo. Začal jsem trochu panikařit, byl jsem zadluženej, už jsem dlužil i kámošům z vejšky a začal ztrácet kredit. Nastěhoval se kluk co neplatil nájem a já začal bejt ve skluzu i s placením za byt. Nutno podotknout, že se se mnou po letech vyrovnal. Nevěděl jsem jak z toho ven, Youtube byl v začátcích a Instagram ještě nebyl vůbec. Ono když nemáš pokrytý základní potřeby, těžko můžeš v klidu přemýšlet o nějaký seberealizaci (viz. Maslow). Volal mi známej, že pořádá akci, jestli tam nechci udělat křest, na rychlo jsem souhlasil. Už jsem ale cejtil, že se chmelaz ode mě začínají odvracet a začalo to bejt pěkně na hovno. Kvalita lidí co za mnou přicházeli měla sestupnou tendenci. CDs ležely v krabici, těch pár kámošů co přišlo si bralo i merch na sekeru. Beru to na sebe, nebyl jsem dobrej lídr, nebyl jsem schopnej naše aktivity monetizovat a přinést na stůl jídlo, takže jednoznačně moje chyba.
Pár dní před křestem mi volá Talo, jestli si nechci přivydělat a jet na pár tejdnů do recyklační továrny v Belgii. Sečetl jsem si jedna plus jedna a s těžkym srdcem odjel. Ano, slyšíš dobře na ten křest jsem nakonec nedorazil. Sice jsem se omluvil, ale byl to průser, protože jsem úplně tomu všemu přestal věřit. Byl to boj o přežití a rozhodl jsem si vzít radši toho vrabce v hrsti. Nejsem totiž ten typ, co by hustlil ganju, nebo něco, vždycky jsem se chtěl živit legálně. Kluci se tam prej nakonec sešli a Zkrat s Puškynem se tam domluvili, že založí novou crew. Tam údajně položili základy pro PNZKJS. Stihl jsem ještě všechny na dálku po netu vyfakovat. Taky jsem tam napsal track Lil Moc Rum, udělal jsem k tomu i klip, ale musel jsem ho stáhnout z YouTube, kvůli záběrům z továrny. Když jsem se vrátil, dluhy jsem poplatil a ze studia se odstěhoval. Chudák Fox to tam musel po mě opravit, protože jsem tam vždycky hostil celou řadu lidí a vybízel je k malování po bytě. Nejdřív jsem odjel na vesnici za Plzeň do baráku po mých předcích s holkou z Ostravy, co jsem náhodou potkal ve městě, tak začala nová etapa…
Občas přemejšlim co by kdyby, řikám si, že to byl dost zlomovej moment, ale jsem životní optimista, tak to beru, že je všechno jak má být. Taky se uklidňuju, že jsem tímhle krokem uvolnil místo pro Zkrata, kterej potom začal zaslouženě kralovat. Napojil se na Yzo empire a udělal několik selfmade desek. Sledoval jsem z povzdálí jeho cestu a držel mu palce, on je totiž fakt genius a vždycky jsem ho obdivoval. Chvíli jsme se nebavili, ale nakonec jsme se zase usmířili….stejně jako s ostatníma.
Každopádně do Plzně už jsem se od té doby nastálo nevrátil. To město mám samozřejmě pořád rád, občas tam zajedu na pivko, pozdravit, když jedu za rodinou, ale už jsem tam od té doby nebydlel a je to 14 let….
Tahle lekce mě naučila, že pokud něco chceš nemůžeš se spoléhat na nikoho. Když jsi nahoře máš spoustu kamarádů, ale když jdeš dolů začínají ubývat…a taky se nesmíš chovat jako kkt a nikdy nepřestat věřit a tvořit...Pokračování příště….
Booklet alba Lil Moc Uvádí: Jakost a Hosté ze Studia Postel (2010)
U Dona na chatě, příprava materiálu
Natáčení klipu Bligr