18. Jak jsem poznal vaší matku

Zdar lidi, posílám ven další blog, tentokrát Vám napíšu příběh jak jsem poznal manželku, jsou tam i prvky profesionálního svůdnictví, takže pro ty z Vás co se plahočí životem ještě sami, můžete zkusit jednu z technik starýho ostřílenýho lovce. Jinak blíží se extrémní rock n roll víkend, vzal jsem ještě jedno extra hraní s DJ Friky v Brně, tak Vás tímto chci pozvat.

6.6. Klub na dráze (Brno) - Frikolora night + ŽIL MOC Gorol show

7.6. Domino (Plzeň) - Žil Moc v Plzni + special quests, open mic

Tak a teď jdem na to a doufám, že nebudu bez večeře.

Shodou okolností bude to brzy deset let co jsme se potkali a teď zjistíte jak. Šel jsem takhle jednou ve středu v Praze do Rock Cafe, podívat se na exhibici ve Slam poetry, občas jsem tam totiž zabloudil pozdravit kámoše a nebudu zastírat i tak trochu lovit holky. Tam totiž chodí ty pravý.

Když jsem dorazil na místo, byl jsem trochu pod parou, myslim, že jsem si dál pár drinků cestou na kuráž, tuhle techniku nedoporučuji, nejlepší je střízlivost. Exhibice už byla v plnym proudu, tak jsem zamířil rovnou k baru, kde zrovna čekal na objednávku nějakej kluk z Indie, dali jsme se do řeči. Bylo na něm vidět, že je taky na lovu, ale taky bylo jasný, že tady v tom intelektuálním prostředí nemá šanci, hlasitě jsme si povídali, až nás museli z publika okřiknout, protože jsme rušili vystoupení. Slíbil jsem mu, že mu dneska pomůžu, a že budem s holkama mluvit, rozzářily se mu oči. Taktika byla jasná, během prvního kola obhlídnout terén, vytypovat vhodný objekt zájmu, oslovit jí o přestávce a vyzvat ke konverzaci po skončení programu. Když začala přestávka vyrazil jsem k baru a pořád hledám, hledám. Najednou ze spletí lidí přímo přede mnou vyšla krásná holka. Nesla pití, díváme se na sebe, byla mi moc sympatická, usmála se, viděl jsem jasně jak kolem ní září světlo, čas se zastavil a zem se otřásla.

„A-a-a ahoj, můžeme se seznámit?”

„Ahoj, můžeme.”

„Mám tady kamaráda z Indie, co kdybychom se po druhém kole na chvíli sešli?”

„OK, to by šlo mám tu i kamarádku.”

Domluveno, dál už jsem nehledal, zajímalo mě kdo to je, šel jsem za Indem a říkám mu, že jsme na dobré cestě. Zaradoval se a začal být mírně nervózní, už se nemohl dočkat. Když skončilo druhé kolo znovu jsem jí vyhledal a vyzval, ať si přisednou k našemu stolu, cítil jsem, že tohle nesmím pokazit, piv už bylo trochu víc a zábrany se začaly pomalu vytrácet. 

„To je můj kámoš z Indie, studoval jsem tam a on teď přijel za mnou, jsem Petr.”

„Hm to je zajímavý, jsem Lucie, čím se živíš Petře?”

„Jsem herec.”

„Herec říkáš, hmm a kde máš angažmá?”

„Angažmá? No jsem zrovna bez angažmá, co děláš ty?

„Dělám divadelní scénografii.”

Chvíli ticho. 

„Aha, no víš nejsem úplně herec, jen v továrnách předstírám, že jsem specialista, tak řikám, že jsem herec, je to složitý vysvětlit, no a v tý Indii jsem vlastně nestudoval znám ho asi půl hodiny.”

Podívám se vedle sebe a Ind už byl na plno zabranej do rozhovoru s kamarádkou, zasmáli jsme se. Omluvil jsem se za mírnou mystifikaci a konverzace mohla pokračovat. Rozuměli jsme si, cítil jsem, že je to něco extra, fascinovala mě ta scénografie, nikdy jsem žádnou takovou nepotkal, hodně jsme se nasmáli. Takže Beskydy, dětství na statku, divadlo, hm taky mám zkušenost, ale jen jako kulisák. Skvělý. 

Rady pro začátečníky:

Je dobrý pokládat správný otevřený otázky. Nemluv tolik o sobě, buď přirozenej a nesmíš odejít bez kontaktu. Obzvlášť ve velkých městech je jasný, že už se nemusíte nikdy potkat. Taky nechceš moc tlačit na pilu, a musíš trochu překvapit. Ve svý době jsem žádal o email, to většinou fungovalo, o telefon jsem si záměrně neříkal. Hlavně nepřepálit začátek, žádný intimnosti, ani narážky, je to běh na delší trať.

Dostal jsem email, přátelsky jsme se rozloučili, Ind už musel taky jít a já nakonec skončil s vystupujícíma někde poblíž v pivnici, bylo to ve finále docela náročnej večer a ráno zase do práce. Kontakt jsem měl a přemýšlel jak se to bude vyvíjet. 

Teď přichází ta nejdůležitější pasáž, říkám tomu technika sedmi dní, je to časová hranice, abys nevypadal moc natěšenej a zároveň na tebe nezapomněla. Jsou to útrapy, ale vyplatí se. Po sedmi dnech jsem jí prostřednictvím emailu pozval na rande. Chvíli jsme si psali a hledali vhodnej termín, domluvili jsme se, že se potkáme symbolicky v kavárně Slavie.

Bydlel jsem na Synkáči v tom bytě s Brejchusem a Šárkou, v den D jsem se hodil do gala a vyrazil na schůzku. Čekám na tramvaj u baráku, jsem nervózní a přemýšlim jak to bude probíhat, mám ještě cca 20 minut. Rozhlížím se po zastávce a najednou vidim holku, která jí je fakt podobná, nebyl jsem si jistej, protože to bylo měsíc co jsme se seznámili. Je to ona? To snad není možný, to čeká na stejnou tramvaj? Nevěřim, ale jo, do prčic je to ona, už si všimla, že jí pozoruju. Byla na tom ještě hůř, mě si totiž nepamatovala vůbec. Jdu k ní, veškerá příprava je v čudu.

„Ahoj, jsi to ty? Nejedeš se mnou náhodou právě teď na rande?”

„Ahoj, to není možný. Řikám si proč mě tak pozoruješ.”

Zasmáli jsme se tý situaci a společně nastoupili, tak rande mohlo začít rovnou bez příprav. Co můžu dělat, nechal jsem to volně plynout, povídali jsme si. Když jsme dorazili na místo objednali jsme si jídlo a pokračovali v hovoru. Postupně to vygradovalo až k téhle větě:

„Co děláš před spaním?”

„Poslouchám Eduarda Tomáše.”

„Tak to už není možný, to dělám taky!” 

Úplně mě odzbrojila, neznám moc lidí, který znají to jméno a že by ho někdo taky poslouchal před spaním, to jsem ještě neslyšel. Začal jsem tušit, že tohle bude něco víc a intuice nezklamala, protože jsem se právě seznámil s mojí budoucí manželkou a matkou našich dětí. Pravidelně jsme se vídali, chodili spolu venčit Bače, ukázalo se, že vlastně celou dobu bydlí přes ulici. Prozkoumávali jsme Prahu, brala mě na premiéry do divadel. Jednou jsem si zabouchl dveře od bytu, to se mi předtím nikdy nestalo, šel jsem za ní jestli mě pustí na chvíli dovnitř, než přijede Brejchus. Nasáčkovali jsme se k ní i se psem. O týden později jsem si zabouchl znovu, ale to fakt nebylo schválně, zase mě zachránila. 

A od tý doby se tak vzájemně zachraňujeme. Čekala mě s ní ještě spousta dobrodružství, třeba první cesta do Beskyd, nebo cesta do Ameriky a o tom budou další díly.

Pokračování příště.