17. Antiprofoto

Vážení čtenáři blogu, vítejte u dalšího dílu. Než začneme chci Vám poděkovat za komentáře k článkům, diskuze k produktu, sdílení, tohle všechno mi pomáhá promovat gramodesku Žil Moc Gorol, ještě jsem neskončil, budu to dělat do doby, než jí vyprodám, nebo až mě to celý přestane bavit, odvezu jí obchodníkovi s odpadem a ten jí rozemele a vyrobí z ní regranulát a ty broužury potom rituálně zapálim na zahradě.

Tak a teď jdeme na blog, tentokrát budu psát o mém vedlejším fotografickém projektu Antiprofoto.

Byl rok 2015, celkem dobře si pamatuju ten večer, stalo se to v Praze, v bytě Malá Plzeň, kde jsme zrovna slavili další bežný den s Brejchusem, Šárkou, Jirkou, Innu, Pollym a Bačem, popíjeli jsme v kuchyni a na stole ležel něčí foťák. Vzal jsem ho ze srandy do ruky, namířil ho na nohy a zmáčkl spoušť. BUM. Svět už nebude jako dřív, čas se zastavil, ukázal jsem výsledek, všichni se začali smát. O pár dní později sedim v obýváku na gauči, jsem vysoko, mám na sobě ještě bundu, v který jsem přijel z práce, vyždímanej, unavenej,  nechávám plynout myšlenky. Řikám si: „ Aha, takže všichni se snaží vyfotit skvělou fotku, tak to ne, budu se snažit vytvořit tu špatnou, co možná nejhorší.”

První antiprofoto, Malá Plzeň (2015)

Začal jsem fotit jak posedlej, samozřejmě jen telefonem, ale s pořádnou dávkou nadšení. O pár dní později jsme jeli s Luckou na výlet. Byli jsme v začátcích, asi druhý, nebo třetí rande, zachytil jsem tam Karlštejn skrz křoví a hned potom zadek koně. Líbilo se jí to a koncept začal získávat reálný obrysy. Vyprávěla mi, že jednou dělala představení Tichý Tarzan o legendárním českém fotografovi Miroslavu Tichém, neznal jsem ho, ale později  si doplnil vzdělání, doporučuji. 

Karlštejn (2015)

Kůň (2015)

 Od té doby se ta vášeň nevytratila a pořád zkouším posouvat hranice. Užil jsem s tím spoustu legrace, fotim, přidávám fotky na sítě a letos to bude 10 let, které bych chtěl oslavit tím, že dokončím první výstavu. Mě se to prostě líbí, říkám, že ty fotky jsou jako knihy, podněcují fantazii. Miluju, když mě někdo náhodně zastaví, nezná to a prosí, jestli ho můžu vyfotit, kromě normální fotky mu tam proklouzne i jedna autorská, pár takových po světě existuje.

Přemýšlel jsem jaký tomu konceptu vymyslet název, přišlo pár nápadů, trochu majzlíku a kladiva a už to bylo. Bude se to jmenovat ANTIPROFOTO, pomohla scénka z dávného komediálního seriálu, kde se dva nepřátelé snaží navzájem otrávit a řikají: 

„ Mám jed!” 

„ mám anti jed”

„ mám pro anti jed” 

„ mám anti pro anti jed.”

 Selfie s celebritami odstartoval Petr Čtvrtníček, odchytl jsem ho v divadle Na Zábradlí po nějaký premiéře. Namířil jsem to na nás a jeho tam zbyla jen půlka, prásk! Vytřeštil oči, pomalu se na mě nevěřícně otočil a povídá: „geniální!” Taky mě hodně podporoval Robert Mikluš, tomu se ten koncept líbil a propagoval to po hereckých šatnách. Fotky se začaly hromadit, postupně jsem odhaloval různý obory jako gastronomie, portréty, památky, reportáže, svatební fotografie a další. Doporučuji zájemcům ať si na svatbu raději zvou i klasického fotografa, babičky budou rádi a je o dost levnější. Jednou jsem byl na svatbě, shodou okolností režisérky toho představení Tichý Tarzan a ta potom na svým profilu zveřejnila pouze antiprofoto, má to totiž i jisté výhody z hlediska soukromí. Cítil jsem, že jdu správnou cestou.

Petr čtvrtníček, Žil Moc (2016)

 Vrcholem snažení se po 7 letech stal festival POP MESSE, kam mě organizátor vybral do skupiny profi fotografů jako doplněk a od té doby tam jezdím pravidelně. Už jsem byl loni po třetí. Většinou zveřejní kolem deseti fotek ze všech, které během festivalu nasbírám a odevzdám. Je to tvrdá práce, chce to odvahu, odhodlání a trpělivost. Nerad bych totiž udělal pořadatelům nějaký průšvih, tak se snažím být opatrný diplomat, světový hvězdy mi naštěstí většinou rozumí. Přikládám tři historky.  Tenhle festival si určitě nenechte ujít, koná se v Brně, má unikátní atmosféru a díky jeho dramaturgii to je jedinečný kulturně hudební zážitek.

Kae Tempest (Pop Messe 2022)

Don mi jednou řekl: „ kdo jde za vystupujícím po koncertě je trochu blbec, nejlepší je přijít ještě než začne.” Na festivalu jsou kromě vnitřních prostor dvě velké venkovní stages a vždycky když se na jedné hraje, na druhé se připravuje a zvučí další koncert, line up pak pěkně šlape a nejsou prostoje. Vyrážím obvykle pár minut před začátkem show. Jsou to povětšinou hvězdy pro znalce a já zas takovej přehled nemám, trochu se připravuju, ale často vůbec nevím o koho jde, stejně tak tomu bylo i tentokrát.

Je tedy pět minut do začátku, jdu k bílému stanu kde visí cedule se jménem umělkyně, vim o ní jen, že je nebinární a přibližně jak vypadá ( omlouvám se, ale píšu o ní v ženským rodě) . Když se blížím, zrovna vychází ze stanu a zapaluje si cigaretu, nikde nikdo jen my dva. Bavíme se anglicky, přikládám volný český překlad.

„Ahoj, jmenuju se Petr a jsem člen fotografického týmu festivalu, mohl bych Vás vyfotit?”

„Jasně a kde máš foťák?”

„Víte, já jsem takovej jinej fotograf, fotim jen na telefon.”

„Aha, tak pojďme na to, kde to uděláme.”

Stojí před tím bílým stanem a přijde mi to perfektní, chvíli si to štěluju a hledám vhodnou kompozici a to je ono - prásk! Uctivě děkuji a ukazuju výsledek, vyprskla smíchy, moc se jí to líbilo, usmáli jsme se na sebe a rozloučili se. S vědomím, že mám po dvou náročných dnech skvělej shot v podstatě headlinera, jsem dal ze zvědavosti i jeji koncert. Musím říct, že to bylo pravděpodobně jedno z nejvíc živých vystoupení co jsem kdy viděl. Mohutný býty, pohlcující atmosféra, ty basy byly tak narvaný, že jsem vibroval a musel odejít trochu dál, abych to přežil. Plus neskutečnej přednes, rap, recitace, zpěv, krutý, náročný texty a to jsem rozuměl jen zlomek. Lidi nadšený, vděčný za absolutně magickej zážitek, prostě skvělý. Bylo jasný, že o tomhle se bude mluvit a já mám dobrou fotku, takže spokojenost. Pak už jsem se tak toulal festivalem popíjel a fotil, kolem 3 ráno už toho bylo dost a tak jdu do nedalekého hotelu, kde jsme byli s rodinou ubytovaní. Po pravdě mám trochu konexe na toho pořadatele, říká se mu Tomino, je to bubeník Midi Lidi, jsme propojený skrze manželky, tak mám protekci, ale snažím se poctivě makat a odvést práci, která se ode mě čeká. Zpátky do příběhu.

Kae zrovna seděla v lobby, naše pohledy se střetly. Volá na mě: „Hej Peter!” Pamatovala jsi mě, šel jsem za ní a přiopile poděkoval za neskutečnej zážitek během jejího koncertu, nechci rušit, jen pozdravim a jdu dál. Slyším jak vypráví přátelům: „ to je fotograf, potkala jsem ho před show, vyfotil mi jen půl obličeje…."

Kae Tempest (zarámováno)

Tommy Cash (Pop Messe 2023)

Oukej oukej dlaší rok, fesťák je v plnym proudu, teď jsem čekal hodinu na shot, kterej nevyšel, jsem trochu zklamanej a po včerejší kalbě i asociál, takže ne tolik průbojnej jak je potřeba. Blíží se další koncert, jedna z největších hvězd za pět minut začíná. Jdu podle svýho plánu za ním do šatny, hraje indoor, prosvištim suverénně kolem security, podlezu pásku a už stojim v nějaký chodbě. Zaťukám na dveře, tady bude asi backstage, chvíli čekám a najednou otevře týpek. Je celej v koženym oblečení, všude piercing, tetování, rock n roll jak hovado. Vysvětluju mu anglicky, že chci fotku, vystrčí hlavu na chodbu, opatrně se rozhlídne, zase zaleze, přemýšlí, nakonec souhlasí a jde pro něj. Za chvíli přichází Tommy Cash má na sobě obrovský žlutý crocs, vyjde před šatnu, vysvětluju mu, jak ho chci fotit a ukazuju mu nějaký antiprofoto. Je trochu naštvanej, řiká tomu kumpánovi otráveně:„proč mám teď před show řešit takový sračky?” Cejtim, že neni čas čekat, zkracuju to, ukážu na nejbližší stěnu on si tam stoupne a prásk, je to. Dáme si čeky, ukazuju mu výsledek. Překvapeně vyvalí oči, usměje se a ukáže mi palec nahoru. Utíkám pryč, mám radost, že se to povedlo, předchozí neúspěchy jsou pryč, tohle je bomba, to bude fotka festivalu a skvěle se hodí k tý z předchozího roku. Posílám jí pořadateli, je nadšenej a gratuluje mi. Druhej den se bavíme při obědě, vyprávím mu jak jsem tu fotku udělal, směje se a řiká mi: „Víš co nejlepší? On před přijezdem zakázal veškerý focení, dovolil jenom, že ho můžem zabírat při show.”

Tohle antiprofoto se na festivalovým instagramu krásně vyjímalo a sklidilo dobré odezvy.  Později se ke mně dostala fotka od kolegy z týmu, kterej na tý chodbě taky byl a čekal na svoji šanci. Asi věděl, že ho fotit nemáme, tak na ty dveře nezaklepal, takže akorát zachytil moment, kdy jsem tam byl. Díky!

Tommy Cash (zarámováno)

Žil Moc, Tommy Cash, Crew man

Casisdead (Pop Messe 2024)

 Na tenhle obraz myslím už dva měsíce předem, vím, že tam má být Caisisdead, akorát vyhrál BRIT Awards, je to moc tvrdej týpek, pouštim si jeho album. Tomino mi vypráví, že s celou crew budou bydlet ve Vídni, odkud přijedou na otočku. Říkám mu, že chci uzavřít trilogii a doplnit předchozí ročníky. Už znam dopředu ten obličej, má na tváři takovou světlou mapu, nikdo moc neví z čeho to má a co to vlastně je, lidi se dohadujou, že nosí masku. Chci ho vyfotit do série s Kae Tempest a Tommy Cashem. Tušim, že může být problém, aby to nevzal tak, že si z něj dělám srandu. Střih.

Jsem zas na fesťáku, dneska mi to docela jde, mám už dobrý záběry, ale čekám na ten co završí mojí tříletou práci. Už mám v sobě pár piv, v kapse trochu domácí, zakecal jsem se těsně před koncertem, v tom si uvědomuju, že už je pět minut po plánovaným začátku, neeee, já to snad prošvihnu, utíkám ke stagi, hraje v hangáru. Naštěstí zjišťuju, že show ještě nezačala a zrovna když přibíhám ke vstupu z jiných dveří vychází Tomino a volá na mě: „ tak co, jdeš pro tu fotku?” „Jo chtěl bych” Bere mě za rameno a prostrkuje krátkým bludištěm ze zákrytů, najednou stojím před Casisdead a kolem nás celá jeho crew. Všichni jsou o hlavu větší než já. Jsme u sebe blízko, duní uk beats, za chvíli začíná show.

 „Čau, přicházím udělat fotku viděl jsem jí ve svým snu.” Jeden člen crew, co stojí za mnou, se hlasitě zasměje a Cas tvrdym hlubokym hlasem s tváří bez emocí odpovídá: „OK ale počkej ještě si vemu brýle.” Bylo jasný, že tam ty brýle nebudou, ale nechal jsem ho to dokončit. Namířim telefon, chvíli strpení, bum, tvl dobrý řkám si. Za chvíli ale zjišťuju, že jeden jeho kumpán mi celou dobu kouká do displeje a hned překvapeně vykřikuje: „Co to kurva je, vždyť tam neni ani jeho hlava!” Cas to slyší a hned na mě velmi důrazně pomalu promluví: „Ukaž mi tu fotku!” Trochu se mi začnou třást ruce: „Víš, já , já…” Nekompromisně opakuje: „Ukaž mi tu fotku!” Ukázal jsem mu jí a hned skroluju na další: „já dělám takový speciální fotky, to je koncept!” Chvíli ticho, čekám co bude, nakonec řiká: „Aha, jestli je tohle co potřebuješ? OK!” 

„Thanks, love you!" uklidňuju se, dáváme si ček, a utíkám pryč, tep 200 střídá okamžitá úleva, joooooo do pí….. mám to!!!!!!!!!. 

Casisdead (zarámováno)

THE END

Doufám, že ve focení budu pokračovat dál, mám další skvělý záběry a loni jsem navíc začal z plastového odpadu vyrábět rámy. Zlepšuju technologii a teď už vyrábím i pasparty, jak můžete vidět výše u fotek z Pop Messe. Zatim jsem uspořádal tři aukce na FB, všechny tři obrazy se prodaly, ale už se těch písů nechci zbavovat, potřebuju nasyslit 25ks, abych to mohl vystavit. Tak držte palce, snad se to podaří.

Historicky první zarámované antiprofoto, prodáno v aukci za 3333 CZK v roce 2024, majitel: LK (osobní sbírka v Plzni)

Pokračování příště